HVO 100 versus Bionafta

HVO 100 a bionafta jsou dva typy obnovitelných naftových paliv, ale mají odlišné výrobní procesy, vlastnosti a použití. HVO 100 je zkratka pro hydrogenovaný rostlinný olej, který je vyroben z odpadních tuků a rostlinných olejů pomocí procesu hydrogenace (viz také jiný článek). Bionafta je obecný název pro paliva z obnovitelných zdrojů, která se vyrábějí esterifikací rostlinných olejů, jako je například metylester řepkového oleje. Oba typy paliv jsou alternativou k fosilní naftě, ale mají různé vlastnosti, klady i nevýhody.

Srovnání mezi HVO 100 a bionaftou:

1. Výrobní proces:

HVO 100 (Hydrotreated Vegetable Oil): Toto palivo je vyráběno procesem hydročištění, kde jsou rostlinné oleje a tuky vystaveny vysokému tlaku a teplotě v přítomnosti vodíku. Tento proces odstraňuje kyseliny, volné mastné kyseliny a další nečistoty, což vede k výrobě paliva s vysokou kvalitou a dlouhou životností.

Bionafta: Je vyráběna procesem transesterifikace, kde rostlinné oleje nebo tuky reagují s alkoholem (obvykle methanolem) za přítomnosti katalyzátoru. Výsledkem je metylester mastných kyselin, známý jako bionafta, a glycerin jako vedlejší produkt.

2. Vlastnosti:

HVO 100: Má vlastnosti podobné tradičnímu dieselu, je chemicky stabilní a má nízký obsah síry a aromátů.

Bionafta: Má tendenci tuhnout při nízkých teplotách, což může vést k problémům s filtrací v chladném počasí. Má také kratší životnost v porovnání s HVO 100.

3. Použití:

HVO 100: Lze jej použít jako náhradu tradičního dieselu v mnoha aplikacích bez potřeby úprav motoru.

Bionafta: Je často míchána s tradičním dieselovým palivem v různých poměrech. Některé starší dieselové motory mohou vyžadovat úpravy pro použití s vyšším obsahem bionafty.

4. Výhody a nevýhody:

HVO 100: Nabízí nižší emise skleníkových plynů než tradiční diesel a má lepší skladovací a provozní vlastnosti než bionafta. Motoru spíše pomáhá, čistí jej a prodlužuje životnost.

Bionafta: Je relativně jednoduchá na výrobu a může být vyráběna z různých surovin, včetně odpadních olejů. Avšak má omezení v některých provozních podmínkách kvůli svým vlastnostem a při delší odstávce se může podílet na fatální poruše vozidla (vlastní „covidová“ zkušenost autora, po zákazech pohybu a delším stání vozidla zanesený a poškozený palivový systém, vozidlo na „odpis“). Mezi nevýhody patří i nižší výhřevnost, vyšší viskozita, nižší stabilita a riziko koroze a bobtnání některých materiálů.

Oba typy paliv představují obnovitelné alternativy k fosilním palivům, ale HVO 100 je často považováno za technologicky pokročilejší, vhodnější a nabízí lepší výkon a skladovací vlastnosti než bionafta.

HVO 100 má oproti bionaftě několik výhod:

- Vyšší cetanové číslo (až 90), což znamená lepší startovací výkon, čisté spalování a nižší emise oxidů dusíku (NOx).

- Nižší obsah síry, kovů a aromátů, což snižuje zanášení vstřikovačů, filtry pevných částic a tvorbu úsad.

- Vyšší podíl vodíku vůči uhlíku, což znamená vyšší výhřevnost, účinnější spalování a nižší emise oxidu uhličitého (CO2).

- Nižší bod zákalu (-32 °C), což znamená lepší chování v mrazech a menší pravděpodobnost voskování.

- Vyšší bod vzplanutí (nad 70 °C), což znamená vyšší bezpečnost, skladování a ovladatelnost.

- Vyšší trvanlivost (až 10 let), což znamená menší potřebu pravidelného testování a kontroly kvality.

Bionafta má oproti HVO 100 několik nevýhod:

- Nižší cetanové číslo (51 až 60), což znamená horší startovací výkon, kouřivost a vyšší emise NOx.

- Vyšší obsah síry, kovů a aromátů, což zvyšuje zanášení vstřikovačů, filtry pevných částic a tvorbu úsad.

- Nižší podíl vodíku vůči uhlíku, což znamená nižší výhřevnost, méně účinné spalování a vyšší emise CO2.

- Vyšší bod zákalu (až 0 °C), což znamená horší chování v mrazech a vyšší pravděpodobnost voskování.

- Nižší bod vzplanutí (pod 70 °C), což znamená nižší bezpečnost, skladování a ovladatelnost.

- Nižší trvanlivost (až 1 rok), což znamená vyšší potřebu pravidelného testování a kontroly kvality.

Z našeho pohledu je vítěz jasný.