Syntetická paliva

Jde o uměle vytvořená paliva (benzin, diesel, vodík atd.). Zatímco běžné palivo vzniká rafinací ropy, umělá paliva vznikají chemickou (nebo jinou – viz další současné výzkumy) reakcí. Nejčastěji elektrolýzou vody na kyslík a vodík, následně sloučení vodíku s CO2. Další variantou výroby je zpracování – recyklace plastů. Již sama výroba tak přispívá ke zlepšení kvality ovzduší tím, že odebírá z atmosféry v minulosti vyprodukované CO2, nebo životního prostředí zpracováním druhotných surovin.

Spalování syntetických paliv produkuje výrazně čistší emise (bez síry a aromatických uhlovodíků), vhodný výrobní proces z nich dělá uhlíkově neutrální palivo. Pokud se navíc vyrábějí s využitím energie z obnovitelných zdrojů, nebo s využitím energetických přebytků při kolísání odběru vyrobené elektřiny, je i uhlíková stopa této produkce výrazně nižší než u klasických paliv, nebo dokonce nulová.

Syntetická paliva se mohou stát příměsí klasických paliv, nebo je lze spalovat zcela samostatně. Výhodou je, že jejich využití vyžaduje pouze částečnou úpravu klasických spalovacích motorů a lze pro ně využívat současnou distribuční a čerpací cestu. Manipulace s takto vyrobenými palivy je stejná jako se stávajícími a nevyžaduje žádné další náklady na budování nové infrastruktury. Syntetická paliva tak mají řadu výhod: mohou nahradit fosilní paliva, snižovat emise skleníkových plynů a využívat stávající technologie.

Syntetická paliva se dělí na plynná a kapalná. Plynná syntetická paliva, jako je metan nebo vodík, se nazývají Power-to-Gas (PtG). Kapalná syntetická paliva, jako je metanol, syntetický diesel nebo syntetický benzín, se nazývají Power-to-Liquid (PtL).

V současnosti je výroba syntetických paliv náročná na energii, investice a technologii. Jsou tak zatím dražší než fosilní paliva a jejich dostupnost je omezena výrobními kapacitami. Výzkum a vývoj probíhá hlavně v Evropě, kde existuje politická podpora pro snižování emisí CO2 a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Syntetická paliva se v současnosti vyrábějí jen v malém měřítku a v několika zemích. V Evropě je největším producentem Norsko, kde se využívá přebytečná elektřina z vodních elektráren. V Německu probíhají pilotní projekty pro výrobu s pomocí obnovitelných zdrojů, jako je solární nebo větrná energie. Ve Švédsku jsou plány na výstavbu na první komerční zařízení pro výrobu syntetického benzínu. V Asii je nejaktivnější Čína, která investuje do výzkumu a vývoje syntetických paliv z uhlí, což příliš ekologické není. K nejvýznamnějším počinům patří plány a první komerční výrobní provoz automobilky Porsche, které zmiňujeme v jiném článku.

Zásadním strategickým faktorem hovořícím pro syntetická paliva je hustota uložené využitelné energie na objem a váhu, rychlost doplnění, snadná skladovatelnost, bezpečnost a manipulace v případě krizových situací ve srovnání s jinými současnými systémy. Značná část techniky a technologie v nejbližších letech i desetiletích nebude schopná fungovat jinak, než na stávajícím principu.