Zpráva Evropského účetního dvora: Na cestě k nulovým emisím - blíží se ostrá zatáčka?

Snížení nebo eliminace emisí z osobních automobilů je základním prvkem strategie Evropy v oblasti klimatu. Cílem je dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí. To bude vyžadovat snížení emisí uhlíků z tradičních automobilů se spalovacími motory, využívání alternativních variant paliv a také zajištění toho, aby se bateriová elektrická vozidla prosadila na trhu v masovém měřítku. Evropský účetní dvůr v posledních letech zveřejnil řadu zpráv týkajících se této oblasti. Vyplývá z nich, že prvního uvedeného cíle se dosud dosáhnout nepodařilo, druhý – jak dokládá například využívání biopaliv – pravděpodobně není v širokém měřítku realistický a u třetího je riziko, že přinese průmyslu EU i spotřebitelům značné náklady.

EU se daří snižovat emise skleníkových plynů. Neplatí to ale pro odvětví dopravy, na které připadá zhruba čtvrtina všech emisí skleníkových plynů v Evropě, z nichž celou polovinu představují emise z osobních automobilů. Ačkoli od první dekády našeho století došlo ke zpřísnění norem pro testování emisí z automobilů, auditoři zjistili, že v reálném provozu se emise z konvenčních automobilů, na něž stále připadají téměř tři čtvrtiny nově registrovaných vozidel, za posledních 12 let významnějším způsobem nesnížily. I když motory jsou nyní účinnější, došlo ke zvýšení hmotnosti vozidel (v průměru o +10 %) a pro takto těžší vozidla jsou zapotřebí výkonnější motory (přibližně +25 %). Auditoři kromě toho zjistili, že plug-in hybridy, které kdysi byly považovány za jakýsi nenásilný způsob možného odklonu od tradičních automobilů k elektromobilům, jsou stále klasifikovány jako „nízkoemisní“, ačkoli rozdíl mezi emisemi změřenými v laboratorních podmínkách a v reálném provozu u nich v průměru činí 250 % (tedy dělají mnohem, mnohem větší čurbes, pozn. red.).

Alternativní paliva, jako jsou biopaliva, e-paliva nebo vodík, jsou často zmiňována jako potenciální náhrada benzínu a nafty. Zpráva o biopalivech vypracovaná našimi auditory však upozornila na to, že chybí jasný a stabilní plán, který by řešil dlouhodobé problémy tohoto odvětví: množství paliv, které je k dispozici, dále související náklady a také otázku udržitelnosti biopaliv. Zaprvé, EU neprodukuje dostatečné množství biomasy k tomu, aby se biomasa mohla stát seriózní alternativou k tradičním fosilním palivům. Dovoz biomasy z třetích zemí navíc ohrožuje cíl strategické autonomie v oblasti energie. Zadruhé, částečně kvůli uvedeným problémům na straně poptávky auditoři dospěli k závěru, že biopaliva zatím nejsou ekonomicky konkurenceschopná. V neposlední řadě pak auditoři zjistili, že se udržitelnost biopaliv nadhodnocuje. Suroviny používané pro biopaliva mohou poškozovat ekosystémy a mít nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost, půdu a kvalitu vody. To nastoluje etické otázky ohledně relativní prioritizace paliv nebo potravin.

Jelikož se tedy emise CO2 ze spalovacích motorů nedaří snížit nebo tyto emise sníženy být nemohou, jedinou schůdnou alternativou se jeví bateriová elektrická vozidla. Auditoři však zjistili, že evropské odvětví výroby baterií zaostává za svými globálními konkurenty. Potenciálně to může vést ke „zkratu“ u domácí kapacity před jejím plným využitím. Z celosvětové produkce baterií se v Evropě vyrábí méně než 10 % a většina této produkce připadá na neevropské společnosti. Celosvětově je masívní podíl Číny: 76 %. Jedním z nejdůležitějších limitů pro průmysl baterií v EU je to, že je v převážné míře závislý na dovozu surovin z třetích zemí, s nimiž nemá EU vhodné dohody o obchodu. To představuje riziko pro strategickou autonomii Evropy. A to jsme ještě nepřihlédli k sociálním a ekologickým podmínkám, za nichž se tyto suroviny těží.

Auditoři EÚD rovněž upozorňují, že i přes významnou podporu z veřejných prostředků jsou náklady na baterie vyrobené v EU stále mnohem vyšší, než se očekávalo. To má nevyhnutelně negativní dopad na jejich konkurenceschopnost ve srovnání s výrobky jiných globálních aktérů a výsledkem může být, že si elektromobily z Evropy nebude velký segment obyvatelstva moci dovolit. Od doby, kdy auditoři zprávu o bateriích zveřejnili, došlo v Evropě k výraznému nárůstu prodejů nových elektromobilů (v loňském roce to bylo 1,5 milionu nově registrovaných vozidel, tj. každé sedmé nově registrované vozidlo). Z nedávných studií však vyplývá, že tyto prodeje využívaly veřejnou podporu a byly většinou v pásmu od 30 000 EUR a výše. Tato cena vyplývá hlavně z cen baterií, které v Evropě mohou činit průměrně až 15 000 EUR. Ve zkratce řečeno, nedojde-li k výraznému zvýšení kapacity a konkurenceschopnosti tohoto odvětví v EU, hrozí riziko, že „elektromobilová revoluce“ v Evropě bude závislá na dovozu a bude mít v konečném důsledku negativní dopad na evropský automobilový průmysl a více než tři miliony pracovních míst, které toto odvětví zajišťuje.

Podmínkou elektromobility je také dostatečná dobíjecí infrastruktura. Ve zprávě o dobíjecí infrastruktuře v EU zveřejněné v roce 2021 naši auditoři zjistili, že i přes úspěchy, jako je podpora společné normy EU pro dobíjecí zástrčky pro elektrická vozidla, cestování v elektrických vozidlech napříč EU stále limitují četné překážky. Zaprvé, počet dobíjecích stanic v Evropě není dostatečný: v době auditu výrazně zaostával za cílem 1 milion stanic do roku 2025. Zadruhé, dostupnost veřejných dobíjecích stanic se v jednotlivých zemích výrazně liší. A zatřetí, auditoři upozornili na to, že vzhledem k absenci informací o dostupnosti v reálném čase a také neexistenci harmonizovaných platebních systémů není cestování elektrickým vozidlem po Evropě stále ani zdaleka bezproblémové.

Poznámka redakce: Bezpochyby fundovaná zpráva Evropského účetního dvora nepřináší nic, co by alespoň trochu informovaný čtenář a občan EU nevěděl, nebo neuměl odvodit. Je zjevné, že direktivy, nařízení, baterismy a jiné rádoby dokonalé úřednické plány nikam nevedou, protože „prostý lid“ má mnohem víc rozumu a mnohem méně peněz, než si mnohý „pan ouřada“ myslí. Tedy, jeden hyper úspěch nelze pominout: máme společnou normu pro zástrčky, to je super. Otázka zní, kam si je strčíme…